Vila na Babě od Jana Hančla

ČÍSLO 61 – Vila na Babě od Jana Hančla, Praha 6 – Dejvice, Jarní

„Dům nemá být piksla,“ prozrazuje architekt krédo svých prací, v jejichž tvarech lze tušit skrytou energii. „Jsem antiminimalista a hrdě se k tomu hlásím,“. Všechny výšky místností dělám jinak,“ přisvědčuje architekt. „WC přece nemůže být stejně vysoké jako obývák, ne? Místnost má vypadat podle toho, k čemu slouží, a všechno pak musí být přirozeně spojené. Rukopis architekta charakterizuje způsob, jakým komponuje hmotu stavby. Pro mne je těžištěm domu komín, jehož umístěním začínám. Dalším železným pravidlem je správná orientace navrhované budovy vůči světovým stranám, která ovlivňuje tepelnou pohodu v interiéru, respektive zisky ze slunečního svitu. Jsem odpůrcem celkového zateplování, protože takový dům nemůže akumulovat teplo. Na studenou severní stranu stavby jsem navrhl zateplený sendvič, jehož povrch je obezděn režným zdivem. Tato strana má méně oken, a ta jsou navíc malá. Jižní fasáda do zahrady naopak teplo vstřebává, akumuluje. Zakládám si také na tom, aby byl u všech domů jasně definovaný vstup. Vstup musí vidět ten, kdo přichází, a samozřejmě z opačné strany zase musí z bezpečnostních důvodů vidět na vstup obyvatelé domu.

Zásadní věc pro mne je, když přijdu po roce do domu, který jsem navrhoval, a investoři řeknou: Dobře se nám tu bydlí. Nic víc nepotřebuji.“

Charakteristika domu: vila je velmi přehledná, logická, v tom se jasně hlásí k nejlepším sousedům z okolí. Využívá rozdílnou výšku styku stavby a terénu a dvě dolní podlaží navzájem posunuje o půlpatra. Přízemí je  především společenské, s obývací místností o délce téměř 15 metrů, samozřejmě s maximálním prosklením, protože právě odtud je Praha jak na dlani. Nad tím jsou ložnice a šatny a to co k tomu v rodinném domě patří, na samém vršku je zázemí pro střešní terasu. Vila reaguje na různé směry ulic, na různé směry nejlepších výhledů na Prahu a skládá se z pronikajících se hmot, které směrem vzhůru ustupují po terasách. Dům je složen jakoby do trojúhelníku a jeho jednotlivá ramena se srážejí, prostupují, vytváří ve vnitřních prostorech nečekané souvislosti, netradiční tvary i vazby, přitom – dokonale logické a pohodlné. Dostatečně velkorysé. A na nejvyšším místě je do široka rozložená zalamovaná střecha a markýza stínící část terasy. Její vodorovná linka celý dům definitivně uzavírá, překrývá to živé architektonické vyprávění pod sebou. A nejde jen o živost mezi posuny v hmotě stavby. Neméně důležitá jsou okna, která jsou ve směru výhledů řazena v pásech jen s minimálním dělením a s předsazenými vodorovnými slunolamy. Občas přesahují za roh, někde dokonce v pásu lícujícím se stěnou, někde se přetáhnou přes kout.
Krásná novofunkcionalistická vila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *