Vlastní dům architekta Richarda Klenka, rytíře z Vlastimilu

ČÍSLO 65 – Vlastní dům architekta Richarda Klenka, rytíře z Vlastimilu, Praha 6 – Dejvice, Nad Strakovkou

Richard Klenka, rytíř z Vlastimilu. Absolvent pražské techniky, studoval i v Paříži. Profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy. Tvůrce řady staveb ve stylu osobité secese, z nichž některé stojí v asanačním pásmu Josefova. V roce 1929 vytvořil československou expozici na Světové výstavě v Barceloně.

Klenkova vila představuje první moderní architekturu, jež se zrodila na pražské Hanspaulce. Do této doby zde návštěvníci nacházeli jen sady, vinice a usedlosti. Dům ve svažitém terénu ohraničuje čtvercový půdorys. Průčelí z drsné omítky ve stylu moderny ukončuje vysoká jehlanovitá mansardová střecha. Řada původních detailů byla později odstraněna. Dům obklopuje rozlehlá zahrada.

Vila Karla Babky a Lídy Babkové-Baarové od Ladislava Žáka

ČÍSLO 64 – Vila Karla Babky a Lídy Babkové-Baarové od Ladislava Žáka, Praha 6 – Dejvice, Neherovská

Ladislav Žák byl žák Josefa Gočára na AVU, později pedagog tamtéž. Architekt, designér a malíř. Proslavily ho zejména funkcionalistické vily pro Lídu Baarovou, Martina Friče a ing. Haina v Dejvicích, Hodkovičkách a Vysočanech a trojici vil v kolinii Baba. Po válce vyhrál soutěž na úpravu pietního místa v Ležákách a vydal knihu Obytná krajina, v níž o několik dekád předběhl environmentalistické vize. 

Charakteristika domu: Ve druhé polovině třicátých let projektoval Ladislav Žák tři extravagantní vily. Jedna z nich patřila známé filmové star Lidě Baarové (vl. jménem Ludmile Babkové) a jejím rodičům. I tento dům na Hanspaulce je mistrovským dílem. Zatímco uliční průčelí je nenápadné, směrem na jih do zahrady probíhá aerodynamicky tvarovaným domem okenní pás v horním patře s konzolou. Přes plochu přízemí zase předstupuje průběžná terasa. Nautický ráz pozdně funkcionalistické architektury podtrhuje zaoblené nároží, četné terasy, kruhové okno nebo trubková zábradlí. V přízemí domu se nachází obývací pokoj, v patře ložnice a pracovna. Na ploché střeše se rozkládá sluneční terasa s nástavbou ve tvaru kapitánského můstku. Důmyslně komponovaná stavba v zeleni patří k vrcholným příkladům architektury meziválečné avantgardy mezinárodního významu.

Mölzerova vila od Františka Maria Černého

ČÍSLO 63 – Mölzerova vila od Františka Maria Černého, Praha 6 – Dejvice, Na Kodymce

František Maria Černý vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Byl žákem Pavla Janáka a také studoval u Josefa Gočára na AVU, člen Devětsilu. Inspirován tvorbou švýcarského architekta Le Corbusiera. Projektoval raně konstruktivistické domy v Chrudimské ulici na Vinohradech, pracoval pro Elektrické podniky hl. m. Prahy, pro něž navrhl vozovnu v Motole. Byl autorem vily ředitele EP na Hanspaulce v katastru Dejvic. V šedesátých letech navrhl nové betonové věže Emauzského kostela Panny Marie.

Charakteristika domu: Vstupní průčelí Mölzerovy vily nesledovalo průběh ulice Na Kodymce, jako tomu bylo u ostatní zástavby. Architekt diagonálním vytočením stavby docílil zachování stromů, pocházejících z bývalé ,,Kodymovy zahrady,, a zároveň nerušený výhled na otevřené pražské panoráma ze všech bytů vily. Fasády s průběžnými okenními pásy komponoval podle zákonitosti ideálního proporčního schématu, takzvaného zlatého řezu. Do domovní dispozice umístil tři samostatné bytové jednotky, přístupné z prostor hlavního schodiště. Byt ve středním podlaží obsahoval nárožní zahradu a v horním patře se nalézala společná terasa, opatřená okrasnými květníky a zahradním nábytkem.

Vlastní vila od Antonína Černého

ČÍSLO 62 – Vlastní vila od Antonína Černého, Praha 6 – Dejvice, Matějská

Absolvent a později profesor pražské techniky. Patřil ke generaci architektů, kteří vstoupili v době již jasně vedoucí nové architektury. Jeho projekt nového obchodního centra pro Bratislavu z konce dvacátých let představil nečekaně vyspělé funkcionalistické cítění s důrazem na novou poetiku střídmé architektury. Jenže nakonec ze soutěže nic nevzešlo. Ve třicátých letech se dal do služeb již zavedeného ateliéru Bohumíra Kozáka. Jeho hlavní úlohou se stal velký objekt paláce Broadway na pražských Příkopech. Projektoval malobytové domy v pražský čtvrtích Krč, Vršovice, Břevnov, Karlín. Vyhrál výběrovou soutěž na projekt pražské burzy. Po válce jeden z hlavních představitelů takzvané sorely.

Charakteristika domu: Až v době těsně předválečné si mohl postavit vlastní dům, a přitom v cenném místě. Jižní strana Matějské ulice je poslední, která ještě nabízí výhledy na Prahu. Černého vila dobře vstoupila do původní urbanistické koncepce. Svým zjevem jasně ukazuje, že je pozdější, že už v sobě stačila zpracovat širší architektonickou zkušenost. Od ostatních se vyznačuje několika výraznými prvky, mezi nimiž zřejmě nejnápadnější je široké vysazení střechy. Okraj střechy je v nárožích měkce zalomen, pohled je obložen dřevem, střecha tak působí, jako by dům bezpečně shora přikrývala, chránila i s bezprostředním okolím. A možná díky domu se pak stavba na okolí dívá neobvyklým velkým, kajutovým oknem. To už není jen kajutové okno z lodní inspirace prvních funkcionalistický dob, to je velkorysé otevření, jasný kompoziční střed, ke kterému se vztahuje celé výtvarné řešení domu. Dopředu vysunuje v přízemí závětří, na něž na jednu stranu navazuje pod jednotící markýzou vjezd do garáže a na stranu druhou vstup do domu, v němž dveře nejsou obráceny přímo proti ulici, ale otočeny jsou stranou, do vlastního předprostoru. Okna v přízemí jsou pečlivě komponována,  nevelká, spíše vodorovně podlouhlá, stěna je plochou pro grafické řešení, v němž význam má i zamřížování některých otvorů. Velká okna se otevírají do zahrady, do soukromého prostoru, tam se orientuje ono požadované propojení vnějšího a vnitřního. Byla to na dlouhou dobu jedna z posledních osobitých vil, která na Babě vznikla.

Vila na Babě od Jana Hančla

ČÍSLO 61 – Vila na Babě od Jana Hančla, Praha 6 – Dejvice, Jarní

„Dům nemá být piksla,“ prozrazuje architekt krédo svých prací, v jejichž tvarech lze tušit skrytou energii. „Jsem antiminimalista a hrdě se k tomu hlásím,“. Všechny výšky místností dělám jinak,“ přisvědčuje architekt. „WC přece nemůže být stejně vysoké jako obývák, ne? Místnost má vypadat podle toho, k čemu slouží, a všechno pak musí být přirozeně spojené. Rukopis architekta charakterizuje způsob, jakým komponuje hmotu stavby. Pro mne je těžištěm domu komín, jehož umístěním začínám. Dalším železným pravidlem je správná orientace navrhované budovy vůči světovým stranám, která ovlivňuje tepelnou pohodu v interiéru, respektive zisky ze slunečního svitu. Jsem odpůrcem celkového zateplování, protože takový dům nemůže akumulovat teplo. Na studenou severní stranu stavby jsem navrhl zateplený sendvič, jehož povrch je obezděn režným zdivem. Tato strana má méně oken, a ta jsou navíc malá. Jižní fasáda do zahrady naopak teplo vstřebává, akumuluje. Zakládám si také na tom, aby byl u všech domů jasně definovaný vstup. Vstup musí vidět ten, kdo přichází, a samozřejmě z opačné strany zase musí z bezpečnostních důvodů vidět na vstup obyvatelé domu.

Zásadní věc pro mne je, když přijdu po roce do domu, který jsem navrhoval, a investoři řeknou: Dobře se nám tu bydlí. Nic víc nepotřebuji.“

Charakteristika domu: vila je velmi přehledná, logická, v tom se jasně hlásí k nejlepším sousedům z okolí. Využívá rozdílnou výšku styku stavby a terénu a dvě dolní podlaží navzájem posunuje o půlpatra. Přízemí je  především společenské, s obývací místností o délce téměř 15 metrů, samozřejmě s maximálním prosklením, protože právě odtud je Praha jak na dlani. Nad tím jsou ložnice a šatny a to co k tomu v rodinném domě patří, na samém vršku je zázemí pro střešní terasu. Vila reaguje na různé směry ulic, na různé směry nejlepších výhledů na Prahu a skládá se z pronikajících se hmot, které směrem vzhůru ustupují po terasách. Dům je složen jakoby do trojúhelníku a jeho jednotlivá ramena se srážejí, prostupují, vytváří ve vnitřních prostorech nečekané souvislosti, netradiční tvary i vazby, přitom – dokonale logické a pohodlné. Dostatečně velkorysé. A na nejvyšším místě je do široka rozložená zalamovaná střecha a markýza stínící část terasy. Její vodorovná linka celý dům definitivně uzavírá, překrývá to živé architektonické vyprávění pod sebou. A nejde jen o živost mezi posuny v hmotě stavby. Neméně důležitá jsou okna, která jsou ve směru výhledů řazena v pásech jen s minimálním dělením a s předsazenými vodorovnými slunolamy. Občas přesahují za roh, někde dokonce v pásu lícujícím se stěnou, někde se přetáhnou přes kout.
Krásná novofunkcionalistická vila.

Vlastní vila Adolfa Benše

ČÍSLO 60 – Vlastní vila Adolfa Benše, Praha 6 – Dejvice, Nad Paťankou

Adolf Benš vystudoval architekturu na pražské technice. Zdokonalil se u Jana Kotěry a Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1925 je samostatným architektem s vlastním ateliérem, kde navrhuje kromě veřejných budov a výstavních pavilónů také urbanistické plány měst. Jeho práce z meziválečného období se vyznačuje výtvarnou kulturou, především budova Elektrických podniků na holešovickém předmostí Hlávkova mostu a odbavovací budova ruzyňského letiště, patří k nejzdařilejším funkcionalistickým stavbám na našem území.

Charakteristika domu: vlastní vilu navrhuje a staví koncem třicátých let na jednom z volných pozemků v bezprostřední blízkosti osady Baba. Jižní svah a nádherný výhled na město a Pražský hrad využívá ve svém návrhu dokonale. Místnosti jsou dobře osvětleny a zvenčí strohý dům se zevnitř otevírá unikátním výhledům a slunci. Díky tomu, že vila nikdy nepřešla do cizích rukou, je především v interiérech dodnes zachována v původní promyšlené, funkční a krásně podobě. Jemná barevnost, pečlivý výběr materiálů a výrazné použití kamene na podnož domu svědčí o době vzniku, o uměřenosti a klidu pozdní fáze českého funkcionalismu, jehož je Adolf Beneš významným protagonistou.

Vlastní dům Pavla Janáka

ČÍSLO 59 – Vlastní dům Pavla Janáka, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Pavel Janák byl architekt, urbanista, návrhář nábytku a dekorativních předmětů, teoretik architektury. V letech 1899-1906 studoval na české a německé technice v Praze u profesora Josefa Zítka a Josefa Schulze, speciálku u profesora Otto Wagnera na Kunstakademie ve Vídni. Byl zaměstnán v ateliéru Jana Kotěry, byl profesorem Uměleckoprůmyslové školy. Jeho srdeční záležitostí byla Praha. Zpracoval studie a návrhy na zastavění Tróje, Podolí, Holešovic, Nuslí-Pankráce. Nejznámější urbanistickou studií se stala Osada Baba. Jednalo se o práci Českého svazu díla, kterému Janák předsedal. Baba byla navržena po vzoru světových výstav podle zásad zdravého bydlení. Realizece Hlavkova most je mezníkem v jeho tvorbě, protože není pouze funkčním dílem, ale dynamicky působící stavbou, která je doplněna sochami od Jana Štursy. Byl velmi činorodý člověk s velkým zájmem o historii. V roce 1907 spoluzakládal Artěl, sdružení umělců vytvářejících uměleckoprůmyslové předměty. U něj se jednalo především o lepší propracování detailu, např. vybavení bytu a nábytkové soupravy. Spolu s Josefem Gočárem založil v roce 1912 Pražské umělecké dílny, v nichž vznikaly také zmíněné bytové doplňky.Charakteristika domu: původní záměr byl postavit dvojdům, který Pavel Janák opustila a uskutečnil nakonec solitérní rodinný dům jako terasovitě odstupňovaný kubus ve svahu.

Zděná cihelná konstrukce. Půdorys je organizován okolo polokruhového schodiště uprostřed domu. V přízemí je vstupní hala, pokoj pro hosta, garáž a na severní straně sušárna, prádelna a sklad potravin. V obytném patře je na sever orientovaná hospodářská část s kuchyní a polokruhové schodiště obepíná na tři strany otevřený obytný prostor, řešený ve dvou úrovních, spojený se zahradní terasou. V ložnicovém patře jsou dvě ložnice, šatna, koupelna. 

Dům Dr. Václava Mauleho a Jarmily Mauelové od Josefa Gočára

ČÍSLO 58 – Dům Dr. Václava Mauleho a Jarmily Mauelové od Josefa Gočára, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Josef Gočár byl architekt, urbanista, návrhář nábytku. Žák Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1905-1908 působil v Kotěrově ateliéru, poté se sosamostatnil. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic. V letech 1909–1910 vznikla významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. Projektoval například v Praze: Dům u Černé Matky Boží, Legiobanku, kostel sv. Václava.

Charakteristika domu: Byl to první ze čtyř rodinných domů architekta Josefa Gočára, které ve výstavní osadě představovaly komfortnější a solidnější řešení. Konstrukčně byl dům řešen jako cihelná stavba se zdmi o tloušťce 45 cm se železobetonovými sloupky a stropy. Izolace střechy byla provedena korkovými deskami, podlahy z vlýsek a xylolitu, zdvojená okna ze dřeva. Dřevěná zdvojená okna. Podlahy jsou z vlýsek a xylolitu. Jedinečné v rámci celé osady bylo rovněž umístění ložnic do zvýšeného přízemí, nad nímž je krakorcovitě vyložený velký obývací pokoj, orientovaný k výhledu do vltavského údolí.

Dům Dr. Kytlici od Josefa Gočára

ČÍSLO 57 – Dům Dr. Kytlici od Josefa Gočára, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Josef Gočár byl architekt, urbanista, návrhář nábytku. Žák Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1905-1908 působil v Kotěrově ateliéru. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic. Projektoval například v Praze: kostel Svatého Václava, Legiobanku, Dům u Černé Matky Boží.

Charakteristika domu: Protáhlá figura domu podéle vrstevnice je na východní straně akcentována terasami a zimní zahradou a pergolou. Konstrukčně je dům řešen jako cihelná stavba se zdmi o tloušťce 45 cm se železobetonovými sloupky a stropy. Dřevěná zdvojená okna. Podlahy jsou z vlýsek a xylolitu. Dispozičně byl dům vyřešen se dvěma byty – komfortním bytem stavebníka a menším dvoupokojovým bytem v prvním patře. Oba tyto byty mají samostatné vstupy z uzavřeného schodiště. Mírná křivka terasy nad vstupem sleduje vrstevnici a napomáhá přirozenému umístění stavby do svažitého terénu.

Dům Jana Bělehrádka a Marie Bělehrádkové od Františka Kerharta

ČÍSLO 56 – Dům Jana Bělehrádka a Marie Bělehrádkové od Františka Kerharta, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

František Kerhart byl architekt, absolvent ČVUT. Do roku 1927 byl asistentem profesora Antonína Ausobského, 1932 získal doktorát. Měl vlastní projekční kancelář. Autor funkcionalistických staveb: Peřinova, Košťálova, Jirouškova a Bautzova vila v osadě Baba. Projektoval dále například městskou spořitelnu v Pardubicích či činžovní domy v Praze-Krči. Účastník řady architektonických soutěží.

Charakteristika domu: František Kerhart navrhl pro manžele Bělehrádkovy dům se železobetovou skeletovou konstrukcí ve čtyřtaktovém uspořádání a ve čtyřech výškových úrovních. Plně využil pásových oken z jižní i východní strany. Hladké polochy výrazně kontrastovaly s rustikálním ,,vysvahováním,, terénu, vjezd do garáže byl zahlouven v rovině silnice. Nástup do domu ve druhé úrovni, stále ještě v podzemí, vytváří částečně obytný sokl s okenními pásy. 

Dům Ladislava Sutnara a Išky Sutnarové od Oldřicha Starého

ČÍSLO 55 – Dům Ladislava Sutnara a Išky Sutnarové od Oldřicha Starého, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Oldřich Starý byl absolvent ČVUT, dlouholetý předseda Klubu architektů a Svazu čs. díla. Byl redaktorem časopisu Stavba a poté redaktorem časopisu architektura ČSR. Oldřich Starý se proslavil realizacemi funkcionalistických rodinných domů a zejména Domem uměleckého průmyslu na Národní Třídě v Praze. Mezi jeho další realizace patří zejména domy v Praze-Braníku (1925), Na Pískách (1930), 4 vily v kolonii Baba v Praze-Dejvicích.

Charakteristika domu: Oldřich Starý navrhl pro manžele Sutnarovy minimální rodinný dům s ateliérem grafika. Pro konstrukci užil železobetonový skelet s výplní tenkostěnných tvárníc o tloušťce 25 cm. Stejně jako všechny výstavní domy, měl i tento překližkové dveře v ocelových zárubních. Okna byla dřevěná s vnitřními železnými křídly, podlahy z xylolitu. Extrémně úsporná dispozice objektu je na jižní straně na svahu posazena ,,na pilotách,,.

Dům Antonína Uhlíře od Františka Kavalíra

ČÍSLO 54 – Dům Antonína Uhlíře od Františka Kavalíra, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

František Kavalír byl architekt, publicista a stavební podnikatel. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Jana Kotěry. Spoluzakládal Společnost architektů (1914) a Artěl kde byl předsedou. Pro Babu navrhoval více domů, společně se svým bratrem Václavem Kavalírem.  K jeho realizacím v Praze patří rodinné domy či vily (například. vila, dvojvila na Hřebenkách, Praha Smíchov). Navrhoval také nájemní domy (například. U Průhonu, Praha – Holešovice).

Charakteristika domu: racionální půdorys tradiční cihelné konstrukce ve dvojtraktovém uspořádání má v suterénu umístěn zkosený skleník s navazujícími zasklenými verandami v přízemí a patře. František Kavalír v duchu doby v původním katalogovém projeku uspořádal malé ložnice jako kajuty, v projektu pro stavební povolení je ale nahradil pracovnou a jednou ložnicí se zasklenou verandou. Po roce 1936 byl dům nadále upravován, architekt Ladislav Žák doplnil přízemí o předsazenou terasu, která částečně obepíná dům i z východní stran a navazuje na garáž. 

Dům Ferninanda Špíška od Ladislava Machoňe

ČÍSLO 53 – Dům Ferninanda Špíška od Ladislava Machoňe, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Ladislav Machoň byl architekt a návrhář nábytku. Studoval na ČVUT v Praze u profesora Josefa Schulze a Josefa Fanty. Byl členem spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1909 působil v ateliéru Jana Kotěry, poté měl samostatný ateliér. Mezi jeho realizace patří interiér Právnické fakulty UK v Praze, přestavba a interiéry Klementina a Machoňova pasáž v Pardubicích, kterou provedl ze sochařem Ottou Gutfreundem.

Charakteristika domu: prostorově rozlehlá vila pro profesora Špíška využívá ve třech úrovních hlubší takřka jedenáctimetrové zastavění. Architekt Machoň se stavitelem Václavem Nekvasilem opět využili kombinace obvodových nosných zdí s vnitřními pilíři, tentokrát znásobené ještě vnitřním traktem. Ustupující obytné terasy v přízemí a patře se přimykají k domu ze západní strany a znásobují dojem rozlehlosti (čitelný pouze ze zahrady). Dům byl po roce 1948, podobu poznamenaly necitlivé úpravy vnitřní i vnější včetně výměny oken i jejich původní rytmizace.

Dům Jiřího Paličky a Emílie Paličkové od Marta Stama

ČÍSLO 52 – Dům Jiřího Paličky a Emílie Paličkové od Marta Stama, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Mart Stam byl holandský architekt, urbanista a nábytkový designer. V roce 1926 vymyslel první konzolovou židli. Podílel se na plánování sovětských měst Magnitogorsk, Makijivka a Orsk. Poté se vrátil do Holandska, kde byl ředitelem Ústavu umění a řemesel lekce v Amsterdamu. Následně byl rektorem Drážďanské akademie umění a školy řemeslného zpracování, později působil jako rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Berlíně-Weissensee. Mezi jeho realizace patří řadový dům v sídlišti Weissenhof, Stuttgart-sever, sídliště Hellerhof ve Frankfurtu nad Mohanem, tabáková Továrna Van Nelle v Rotterdamu, Dům Palička v Osadě Baba v Praze-Dejvicích.

Charakteristika domu: vila pro manžel Paličkovy zaujme svou subtilní železobetonovou kostrou s výrazně podélnou prostorovou koncepcí domu. Je také od jediného zahraničního architekta, který se výstavy zúčastnil. Využívá terenního spádu pro nejmarkantnější vysunutí domu nad terén, které podpoří polootevřeným prostorem – terasy nikoli na střeše, jak bylo běžným vzorem, ale v přízemí. Tu zakryje ,,patrovou markýzou,, s miminimalizovaným jednotraktovými prostory ložnice, pracovny, budoáru a šatny.

Dům Františka Heřmana od Oldřicha Starého

ČÍSLO 51 – Dům Františka Heřmana od Oldřicha Starého, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Oldřich Starý byl absolvent ČVUT, dlouholetý předseda Klubu architektů a Svazu čs. díla. Oldřich Starý se proslavil realizacemi funkcionalistických rodinných domů a zejména Domem uměleckého průmyslu na Národní Třídě v Praze. Mezi jeho další realizace patří zejména domy v Praze-Braníku (1925), Na Pískách (1930), 4 vily v kolonii Baba v Praze-Dejvicích.

Charakteristika domu: velikostně minimální dům, navržený pro katalog výstav byl v projektu rozšířen. Původně symetrické členění jižní fasády odpovídá i dispozici, blížilo se estetice domu od Jana Evangelisty Kouly. Přístavbou vznikl prostor pro větší terasu, kontinuálně spojenou s předstupujícím balkonem rodičovské ložnice. Jednoduché jednoramenné schodiště propojilo všechna podlaží, včetně střechy. 

Dům Karla Ballinga od Hany Kučerové-Záveské

ČÍSLO 50 – Dům Karla Ballinga od Hany Kučerové-Záveské, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Hana Kučerová-Záveská byla architektka a návrhářka nábytku. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole u profesorů Pavla Janáka, Karla Štipla a Josefa Mařatky. Byla členkou Svazu československého díla a spoluautorkou díla Byt (1934). Spolupracovala s družstvem Artěl. Provdala se za Dr. Vladimíra Kučeru, československého velvyslance ve Švédsku. Ve Švédsku žila od roku 1937). Kromě tohoto návrhu realizovala ještě jeden Vilu Karla Ballinga a její návrhy byly skutečně mimořádné. Navrhla řadu soukromých interiéru. Po absolutoriu navrhla interiér třípokojového bytu v obytném domě Svazu československého díla na Výstavě soudobé kultury v Brně. Tato realizace měla veliký úspěch a zaručila ji řadu zakázek. Začala spolupracovat s družstvem Artěl (od roku 1927) a s nábytkářskou firmou Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP) v Brně (od roku 1928). Její návrhy nábytku pro Barrandovské terasy, byly později vyráběny sériově a byly velmi populární.

Charakteristika domu: rodinný dům architektky Hany Kučerové-Záveské v osadě Baba představuje její názor na individuální obydlí rodiny s dětmi ze střední společenské vrstvy. Konstrukce je provedena ze železobetonového skeletu s výplní tvárnicemi Petráš. Stropy jsou betonové. Příčky z hodonínský dutých cihel, omítky štukové. Kovová okna systému Kraus. Překližková okna jsou provedena do kovových zárubní. Podlahy jsou z gumy.

Půdorys přízemí přehledně dělí základní funkce: obytný prostor je orientovaný do zahrady a je organizován do tří funkcí – pracovna, obytný pokoj a jídelní kout, spojený prosklenou stěnou s terasou a schodištěm do zahrady. Ložnicové patro je vybaveno bohatě dimenzovaným šatnovým zázemím a nárožní zimní zahradou k jihozápadu. Střecha je zařízena jako sluneční terasa.

Dům Ludmily Herainové a Karla Heraina od Ladislava Žáka

ČÍSLO 49 – Dům Ludmily Herainové a Karla Heraina od Ladislava Žáka, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Ladislav Žák byl žák Josefa Gočára na AVU, později pedagog tamtéž. Architekt, designér a malíř. Proslavily ho zejména funkcionalistické vily pro Lídu Baarovou, Martina Friče a ing. Haina v Dejvicích, Hodkovičkách a Vysočanech a trojici vil v kolinii Baba. Po válce vyhrál soutěř na úpravu pietního místa v Ležákách a vydal knihu Obytná krajina, v níž o několik dekád předběhl environmentalistické vize. 

Charakteristika domu: první rodinný dům v osadě od Ladislava Žáka vycházel z prototypu malého domu, proklamovaného společně architektem Žákem a stavebníkem Dr. Karlem Herainem v knížce o bydlení. Konstrukčně jde o železobetonový skelet s výplní tvárnicemi Petráš a s izolací z korkových a heraklitových desek. Podlahy byly navrženy z xylolitu a teraca. Zdvojená dřevěná okna s vložkou měla ocelové zárubně.

Dům Marie Mojžíšové a Stanislava Mojžíše-Loma od Josefa Gočára

ČÍSLO 48 – Dům Marie Mojžíšové a Stanislava Mojžíše-Loma od Josefa Gočára, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Josef Gočár byl architekt, urbanista, návrhář nábytku. Žák Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1905-1908 působil v Kotěrově ateliéru. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic.

Charakteristika domu: umístění schodiště naznačuje trojtraktovou dispozici z hlediska konstrukce jde však o dvojtrakt. Hlavní prostora obývacího pokoje, označená v plánech pro stavební povolení jako pracovní ateliér, je podobná obytným halám amerických apartmentů s krbem a třemi velkými okny. Tím, že je zároveň v jiné úrovni než vstupní hala, lze hledat podobnost, stejně jako u Janákovy vlastní vily, s idejí Raumplánu, uplatněné Adolfem Loosem na slavné pražské Müllerově vile.

Dům Julia Glücklicha od Josefa Gočára

ČÍSLO 47 – Dům Julia Glücklicha od Josefa Gočára, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Josef Gočár byl architekt, urbanista, návrhář nábytku. Žák Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1905-1908 působil v Kotěrově ateliéru. Byl profesorem speciální školy architektury AVU v Praze, byl předsedou SČSD.

Charakteristika domu: rozlehlejší vila, kombinující železobetonovou konstrukci skeletu a podélné nosné zdivo. Jsou-li sloupy konstrukce viditelné pak mají kruhový profil. Podélná konstrukce zaujem. Dominuje ji střední obytná hala s trojramenným schodištěm do patra. Fasáda naopak zdůrazňuje kontinuální pásové okno spojující halu s ateliérem. Výrazným prvkem jsou železobetonové markýzy, podpírané opět Considerovými sloupy a venkovní samostatné jednoramenné schodiště s plným zábradlím.

Dům Ludvíka Bautze od Františka Kerharta

ČÍSLO 46 – Dům Ludvíka Bautze od Františka Kerharta, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

František Kerhart byl architekt, absolvent ČVUT. Do roku 1927 byl asistentem profesora Antonína Ausobského, 1932 získal doktorát. Měl vlastní projekční kancelář. Autor funkcionalistických staveb: Peřinova vila, Košťálova vila v osadě Baba. Projektoval dále například městskou spořitelnu v Pardubicích či činžovní domy v Praze-Krči. Účastník řady architektonických soutěží. 

Charakteristika domu: jednoduchá, takřka hranolovitá hmota s obvyklou asymetrií pásových oken na jižní fasádě v obou patrech odráží úsporný obsah vnitřku. Cihelná nosná konstrukce  s vnitřním sloupem, na němž spočívají podélné trámy a železobetonové stropy. Na střeše domu je terasa přístupná po jednoramenném půlkruhovém schodišti procházejícím celým domem. 

Dům Václava Lindy a Pavly Lindové od Pavla Janáka

ČÍSLO 45 – Dům Václava Lindy a Pavly Lindové od Pavla Janáka, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Pavel Janák byl architekt, urbanista, návrhář nábytku a dekorativních předmětů, teoretik architektury. V letech 1899-1906 studoval na české a německé technice v Praze u profesora Josefa Zítka a Josefa Schulze, speciálku u profesora Otto Wagnera na Kunstakademie ve Vídni. Byl zaměstnán v ateliéru Jana Kotěry, byl profesorem Uměleckoprůmyslové školy. Jeho srdeční záležitostí byla Praha. Zpracoval studie a návrhy na zastavění Tróje, Podolí, Holešovic, Nuslí-Pankráce. Nejznámější urbanistickou studií se stala Osada Baba. Jednalo se o práci Českého svazu díla, kterému Janák předsedal. Baba byla navržena po vzoru světových výstav podle zásad zdravého bydlení. Realizece Hlavkova most je mezníkem v jeho tvorbě, protože není pouze funkčním dílem, ale dynamicky působící stavbou, která je doplněna sochami od Jana Štursy. Byl velmi činorodý člověk s velkým zájmem o historii. V roce 1907 spoluzakládal Artěl, sdružení umělců vytvářejících uměleckoprůmyslové předměty. U něj se jednalo především o lepší propracování detailu, např. vybavení bytu a nábytkové soupravy. Spolu s Josefem Gočárem založil v roce 1912 Pražské umělecké dílny, v nichž vznikaly také zmíněné bytové doplňky.

Charakteristika domu: dům zaujme stupňovitým uspořádáním vzdáleně připomínajícím Loosovy realizace ve Vídni (vila Scheu). Terasa zůstala v prvním plánu pouze nad garáží. Cihelné zdivo dvojtraktu železobetonovými průvlak v přízemí vymezuje celé obytné patro, včetně ložnic, které jsou přístupné přes obývací pokoj a lázeň. V patře Pavel Janák navrhl pracovnu s ložnicí. Vznikl tak jeden kontinuální prostor. Dům byl v šedesátých letech výrazně upravován.

Dům Karly Moravcové od Vojtěcha Kerharta

ČÍSLO 44 – Dům Karly Moravcové od Vojtěcha Kerharta, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Vojtěch Kerhart byl architekt a představitel meziválečného funkcionalismu, vystudoval ČVUT v Praze. Měl vlastní projekční kancelář. Často spolupracoval se sochaři na tvorbě památníků. Jeho památník bitvy u Slavkova na Žuráni a Libenská kolonáda v Poděbradech jsou chráněny jako kulturní památky.

Charakteristika domu: Jednoduchá dvojtraktová konstrukčně i dispozičně půdorysná forma s nosnými cihelnými obvodovými zdmi. Dispozice je opět soustředěna kolem středního pilíře s komínovým tělesem. Schodiště domu ústí na nezbytné střešní terase. V suterénu byl umístěn byt šoféra a garáž. Architekturu domu velmi poškodila nevhodná a předstupující přístavba další garáže.

Dům Marie Poláčkové a Václava Poláčka od Jana Evangelisty Kouly

ČÍSLO 43 – Dům Marie Poláčkové a Václava Poláčka od Jana Evangelisty Kouly, Praha 6 – Dejvice, Na Babě

Jan Evangelista Koula byl architekt, návrhář nábytku, teoretik a historik architektur. Studoval na české technice v Praze, byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. Postavil Poláčkův dům na Babě, kromě toho se zabýval úpravami, přestavbami a navrhováním nábytku. Je autorem významných publikací o moderní architektuře – mj. Obytný dům, Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století.

Charakteristika domu: obdivuhodně plošně úsporný dům, který přitom působí velmi prostorně, vyřešil Jan E. Koula jako symetrickou skladbu pokojů kolem centrálně posazeného komínu. Železobetonovou konstrukci skeletu vyplňuje zdivo o tloušťce 30 cm. Jednoduché dvojramenné schodiště v užším traktu obsluhuje všechna podlaží od suterénu s garáží, přístupnou přímo z jihu, až po střešní terasu. Ta je bez jakékoli místnosti s typickým lodním zábradlím. Dům měl jako jeden z mála okna v ocelových zárubních a využíval teplovzdušní vytápění.

Dům Miloslavy Lužné a Jaroslava Lužného od Zdeňka Blažka a Otokara Fischela

ČÍSLO 42 – Dům Miloslavy Lužné a Jaroslava Lužného od Zdeňka Blažka a Otokara Fischela, Praha 6 – Dejvice, Průhledová

Zdeněk Blažek byl architekt a malíř. V roce 1928 absolvoval ČVUT v Praze, speciální školu profesora Josefa Gočára na AVU v Praze. Krajinář, jehož výtvarná díla nalezneme ve sbírkách v Německu, Holandsku či Švýcarsku.

Otokar Fischel byl autorizovaný civilní inženýr s vlastní technickou kanceláří, v níž projektoval především menší objekty.

Charakteristika domu: anglický typ a galerie v patře. Jednoduchý obdélný tvar půdorysu železobetonové konstrukce má vchod z východní strany. Ze severu je ješte vchod do kuchyně. Členění oken a dveří odpovídá funkčnímu rozvrhu celé dispozice. Je bohatá na obytné zázemí typu pracovna, přípravna kuchyně a šatna u ložnice. Dům je podsklepený a obsahuje vedle nezbytného zázemi i garáž. Má střešní terasu, která je přístupná stejně jako podzemí ze samostatného schodiště.

Dům Jana Zadáka od Františka Zelenky

ČÍSLO 41 – Dům Jana Zadáka od Františka Zelenky, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

František Zelenka byl architekt, grafik, kostýmní výtvarník a autor plakátů a knižních úprav. Studoval architekturu na ČVUT, byl hlavní scénograf Osvobozeného divadla. Zanechal za sebou celou řadu realizovaných domů, portálů obchodů či interiérů. Mezi které patří: Vila pro továrníka Leo Reinigera, administrativní budova pro továrnu Aero, Vilímkovo knihkupectví nebo Modrý pokoj pro J. Ježka v Kaprově ulici v Praze.

Charakteristika domu: jednoduchá prostorová koncepce s kombinovanou konstrukcí obvodových cihelných zdí s železobetonovými pilíři i uvnitř dispozice. Na severní fasádě, architekt volil úzké pásky, potvrzující umístění sanitárních a komunikačních prostor. Jižní okna měla dřevěné sklopné žaluzie, významný motiv u raných funkcionalistických návrhů a realizací. Dům má dvě terasy, přístupné z chodby prvního patra a kontinuálně spojené lehkým ocelovým schodištěm.

Dům Bohumila Čeňka od Ladislava Žáka

ČÍSLO 40 – Dům Bohumila Čeňka od Ladislava Žáka, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Ladislav Žák byl architekt, malíř, teoretik a pedagog. Studoval speciální školu architektury u Josefa Gočára. Na Babě realizoval tři vily a několik interiérů. Jeho nejznámějším teoretickým dílem je Obytná krajina s předmluvou Karla Teigeho z roku 1947.

Charakteristika domu: konstrukčně železobetonový skelet s tepelnou izolací z korkových a heraklitových desek. Podlahy jsou z xylolitu a teraca. Okna jsou dřevěná, zdvojená a dveře z překližky v ocelových zárubních. Směrem do ulice je dům v přízemí oživen vstupním rizalitem. Atika na terase domu sleduje a přiznává objem schodiště na střešní terasu a tím dostává uliční průčelí originální dynamický výraz. Architektonický akcent zahradního průčelí zesiluje nárožní prosklená zahrada.

Dům Antonie Sukové a Václava Suka od Hany Kučerové-Záveské

ČÍSLO 39 – Dům Antonie Sukové a Václava Suka od Hany Kučerové-Záveské, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Hana Kučerová-Záveská byla architektka a návrhářka nábytku. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole u profesorů Pavla Janáka, Karla Štipla a Josefa Mařatky.

Byla členkou Svazu československého díla a spoluautorkou díla Byt (1934). Spolupracovala s družstvem Artěl. Provdala se za Dr. Vladimíra Kučeru, československého velvyslance ve Švédsku. Ve Švédsku žila od roku 1937). Kromě tohoto návrhu realizovala ještě jeden Vilu Karla Ballinga a její návrhy byly skutečně mimořádné. Navrhla řadu soukromých interiéru. Její návrhy nábytku pro Barrandovské terasy, byly později vyráběny sériově a byly velmi populární.

Charakteristika domu: největší dům této výstavní osady si postavil stavebník Václav Suk jako komfortní obydlí pro svou rodinu. Konstrukce je ze železobetonového skeletu s výplní tvárnic Petráš o tlouštče 30 cm, suteren z cihel 45 cm. Podlahy jsou z linolea na betonové mazanině, schodiště položeno gumou, podlaha hospodářských místností z xylolitu. Schodištová hala domu s konkávně prohnutou stěnou, připomínající detail z Le Corbusierovy vily Stein v Garches u Paříže, umožňovala separátní přístup do pracovny pána. Hana Kučerová-Záveská byla jedinou ženou architektkou, která zde navrhnula dům.

Dům Václava Letošníka a Boženy Letošníkové od Františka Kavalíra,

ČÍSLO 38 – Dům Václava Letošníka a Boženy Letošníkové od Františka Kavalíra, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

František Kavalír byl architekt, publicista a stavební podnikatel. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Jana Kotěry. Spoluzakládal Společnost architektů (1914) a Artěl kde byl předsedou. Pro Babu navrhoval více domů, společně se svým bratrem Václavem Kavalírem.  K jeho realizacím v Praze patří rodinné domy či vily (rodinný dům továrníka K. Stárka v Praze Záběhlicích). Navrhoval také nájemní domy (například. ve Farní ulici, Praha – Střešovice).

Charakteristika domu: dispoziční velmi jednoduché uspořádání, dá se říci manifestační. V přízemí byly dvě svými rozměry shodné místnosti (pracovna a jídelna), kontinuálně propojené skleněnou harmonikovou stěnou, v patře navržena ložnice s opticky dělící stěnou. Na střeše samostatně přístupná terasa zaujímala plochu stejnou jako ložnice.

Konstukce domu byla cihelná (o tloušťce 45 cm), v podélném směru nosná, v příčném výplňová s dutinou. Úzký trak při severní stěně navrhl František Kavalír s kuchyní, šatnou a schodištěm s velkým prosklením v patře. V úzkém traktu horního patra byla komora, lázeň  a toaleta. V roce 1933 bylo patro domu změněno, terasa zmizela a byla nahrazena dvěma místnostmi s vestavěnými skříněmi.

Dům Anny Jirouškové a Josefa Jirouška od Františka Kerharta

ČÍSLO 37 – Dům Anny Jirouškové a Josefa Jirouška od Františka Kerharta, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

František Kerhart byl architekt, absolvent ČVUT. Do roku 1927 byl asistentem profesora Antonína Ausobského, 1932 získal doktorát. Měl vlastní projekční kancelář. Autor funkcionalistický staveb, účastník řady architektonických soutěží. 

Charakteristika domu: dům je z cihelného zdiva s přidanou izolací. Představuje dvojtraktovým členěním dispozičně standardní řešení dvou obdobných bytů nad sebou s minimalizovaným sanitárním vybavením. Pravidelnost kompozice umocňuje rytmizované jižní průčelí se šesti trojdílnými okny, částečně narušené hmotou přistavěného jednoduchého obchodu. Objekt je mimo jižní fasádu, s minimem okenních otvorů na všech ostatních stránkách.

Dům Ing. Karla Dovalila od Pavla Janáka

ČÍSLO 36 – Dům Ing. Karla Dovalila od Pavla Janáka, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Pavel Janák byl architekt, urbanista, návrhář nábytku a dekorativních předmětů, teoretik architektury. V letech 1899-1906 studoval na české a německé technice v Praze u profesora Josefa Zítka a Josefa Schulze, speciálku u profesora Otto Wagnera na Kunstakademie ve Vídni. Byl zaměstnán v ateliéru Jana Kotěry, byl profesorem Uměleckoprůmyslové školy. Jeho srdeční záležitostí byla Praha. Zpracoval studie a návrhy na zastavění Tróje, Podolí, Holešovic, Nuslí-Pankráce. Nejznámější urbanistickou studií se stala Osada Baba. Jednalo se o práci Českého svazu díla, kterému Janák předsedal. Baba byla navržena po vzoru světových výstav podle zásad zdravého bydlení.

Charakteristika domu: cihelný jednopatrový dům, tloušťka zdiva 30 centimetrů, s pěticentimetrovou heraklitovou izolační deskou. Hluboký jednotrakt s dvěma vnitřními železobetonovými sloupy, které zárověň vymezují hloubku střešního bytu.  V přízemí a suterénu, ale konstrukce dizpoziční traktování nevymezuje. Oddělená garáž byla přístupná ve spádu z ulice a zároveň svou střechou tvoří terasu, navazující na balkon pokoje. Zahradu architekt s touto terasou propojil ocelovým schodištěm, která je nedílnou součástí kompozice jižního průčelí.

Dům Anny Košťálové a Jana Košťála od Františka Kerharta

ČÍSLO 35 – Dům Anny Košťálové a Jana Košťála od Františka Kerharta, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

František Kerhart byl architekt, autor funkcionalistických staveb. Absolvent ČVUT, asistent profesora Ausobského. Do roku 1949 měl vlastní projekční kancelář, po roce 1949 pracoval ve Stavoprojektu, později Energoprojektu a Plynoprojektu, soustředil se na projekty průmyslových staveb.

Charakteristika domu: vstup je orientován ze severu. František Kerhart zkombinoval železobetonovou konstrukci s obvodovám cihelným nosným zdivem o tloušťce 45 centimetrů. Uvolnil tak dispozici pro standardní řešení s obytnými prostorami v přízemí a s ložnicemi v patře. Oproti původnímu projektu prostorově zvětšil obytné pokoje s širokými pásovými okny díky mohutnému arkýři. Výrazné omezení severního průčelí, s úzkými pásy na schodiště a sociální zázemí domu, stejně jako z východní i západní strany se dům řádí k charakteristickým typům zdravého funkcionalistického bydlení. Odpovídá tomu i terasa s minimální zastavěnou plochou.

Dům Cyrila Boudy od Oldřicha Starého

ČÍSLO 34 – Dům Cyrila Boudy od Oldřicha Starého, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Oldřich Starý byl absolvent ČVUT, který se výrazně věnoval organizační, redakční a pedagogické činnosti v různých architektonických spolcích, časopisech a školách. K jeho realizacím patří jak rodinné a obytné domy tak administrativní budovy či haly. Například: administrativní budova a otevřená hala dolů na železnou rudu, Ejpovice nebo administrativní budova, dílny, kovárna a kompresovna vápencových lomů, Srbsko u Berouna.

Charakteristika domu: Oldřich Starý navrhl pro Cyrila Boudu rodinný dům s ateliérem grafika. Konstrukce je ze železobetonového skeletu z výplní z cihel Liko. Železobetonové je i vnitřní schodiště. Okna jsou ocelová, systému Podhajský, dveře z překližky. Podlaha obytného domu je parketová, ložnice a ateliér byly položeny gumou a částečně linoleem, hospodářské místnosti xylolitem. 

Dům Františka Josky od Jaroslava a Karla Fišera

ČÍSLO 33 – Dům Františka Josky od Jaroslava a Karla Fišera, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

František Kavalír byl architekt, publicista a stavební podnikatel. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Jana Kotěry. Spoluzakládal Společnost architektů (1914) a Artěl, kde byl předsedou. Pro Babu navrhoval více domů, společně se svým bratrem Václavem Kavalírem. K jeho realizacím v Praze patří rodinné domy či vily (Na Hřebenkách, vila Klavírka). Navrhoval také obytné domy (například. Bílkova ulice, Praha – Josefov).

Charakteristika domu: původně železobetonová kostrukce byla nahrazena zděnou v některých částech s izolačními dutinami. Charakteristický podélný dvojtrakt. V celkové kompozici jižní fasády bylo dosaženou záměrné symetrie, umocněné čelním vjezdem do zapuštěné garáže v suterénu domu. V první patře rozlišuje vstupní halu bytu severně orientovaný kubus arkýře.

Dům Emanuela Lisého a Marie Lisé od Antonína Heythuma a Evžena Linharta

ČÍSLO 32 -Dům Emanuela Lisého a Marie Lisé od Antonína Heythuma a Evžena Linharta, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Evžen Linhart byl architekt a návrhář nábytku. Studoval na ČVUT v Praze u profesora Antonína Engela. Byl spoluzakladatelem Puristické čtyřky Devětsilu její architektonické sekce Ardev, člen spolku Mánes. K jeho realizacím patří rodinné domy či vily zejména v Praze, velmi známá je jeho vlastní vila (Linhartova vila). Navrhoval také obytné domy, například blok nájemních domů v Praze 3 v Radhošťské ulici.

Charakteristika domu: železobetonová konstrukce skeletu o nestejné šíři traktu odlišuje prostorovou kvalitu obytných a servisních místností. Symetrie fasády, výplňové zdivo je z dutých cihel, pásová okna dřevěná, čtvercové tabule zimní zahrady. Tomuto domu vévodí mohutná střešní terasa s plným zábradlím. Podle původního katalogu výstavy byly důsledně uplatněny povrchy podlah s linoleem a v koupelnách s dlaždicemi.

Dům Gustava Vaváčka a Karly Vaváčkové od Oldřicha Starého

ČÍSLO 31 –Dům Gustava Vaváčka a Karly Vaváčkové od Oldřicha Starého, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Oldřich Starý byl architekt a teoretik, studoval na české technice v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. K jeho realizacím patří také několik rodinných domů na Babě, jeden z nich rodinný dům Ladislava Sutnara je kulturní památka. Navrhoval také obytné domy, například ve Václavkově ulici v Praze.

Charakteristika domu: jednoduchá kostra o šesti polích, zapuštěný dům v terénu, střední arkýř po celé výšce, francouzská okna, sluneční terasa ve třetím podlaží.

Dům Dr. Hugo Zaorálka od Ladislava Žáka

ČÍSLO 30 – Dům Dr. Hugo Zaorálka od Ladislava Žáka, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu

Ladislav Žák byl student Josefa Gočára na AVU. Architekt, designer a malíř. Proslavily ho vily pro Lídu Baarovou, Martina Friče a ing. Hajna v Dejvicích. 

Charakteristika domu: jednoduchá obytná buňka, vysazená terasa.

První Vila Stanislava Suchardy

ČÍSLO 109 – První Vila Stanislava Suchardy, Praha 6 – Bubeneč, Slavíčkova

František Schlaffer byl pražský stavitel, realizoval projekty Friedricha Ohmanna, Josefa Fanty, Osvalda Polívky a Karla V. Maška.

Charakteristika domu: neorenesanční dvoupodlažní kubus, mohutné konkávní bosování nároží i přezemní části vstupního rizalitu. Dům se odlišil aplikací výrazně tvarovaných etážových štítů s čučky, hlásících se k variantě tzv. české neorenesance.

Dům Václava Řezáče od Vojtěcha Kerharta

ČÍSLO 28 – Dům Václava Řezáče od Vojtěcha Kerharta, Praha 6 – Dejvice, Na Ostrohu 

František Kerhart byl architekt, autor funkcionalistický staveb, účastník řady architektonických soutěží.

Charakteristika domu: dvojtrakt, rytmizující okna, plochá střecha – solárium. 

Polyfunkční vila od Karla Mrazka

ČÍSLO 26 – Polyfunkční vila od Karla Mrazka, Praha 8 – Kobylisy, U Školské Zahrady

Karel Mrázek je absolvent Fakulty architektury ČVUT, založil architektonický ateliér KAAMA. K jeho realizacím patří několik luxusních bytových domů a vil především v Praze, ale i administrativní centrum na Proseku.

Charakteristika domu: geometrický blok, průčelí do ulice s kortenovou stěnou zakrývající vstupy s úzkými štěrbinami oken. Dům pokrývá zelená pochozí střecha.

Rodinný dům od Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha

ČÍSLO 25 – Rodinný dům od Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha, Praha 8 – Libeň, V Holešovičkách

Ernst Mühlstein byl významný architekt židovského původu, který studoval též u J. Kotěry. Mühlstein, uváděný často jako Ernst, v meziválečném období spolupracoval s Viktorem Fürthem. Po 2. světové válce působil pod jménem Ernst Edward Milston v Austrálii.

Victor Fürth, absolvent pražské německé techniky, v meziválečném období spolupracoval s Arnoštem Mühlsteinem. Za 2. světové války působil ve Velké Británii a poté ve Spojených státech amerických na University of Miami v Oxfordu.

Charakteristika domu: robustní vila s vápennou omítkou patří k nejvýraznějším příkladům funkcionalistického stylu v zástavbě rodinných domů Na Rokosce. Plochá střecha byla využita pro sluneční terasu.

Vlastní vila Josefa Fuchse

ČÍSLO 24 – Vlastní vila Josefa Fuchse, Praha 8 – Libeň, Na Úbočí

Josef Fuchs byl žákem Josipa Plečnika na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl zprvu pod silným vlivem tradicionalismu svého učitele, ale nečekaně brzy ho zaujal nastupující moderní styl.

Charakteristika domu: ukázal zde vyspělost svého funkcionalistického myšlení, které v sobě vedle racionálnosti mělo také výtvarnou poetičnost.

Rodinný dům od Oldřicha Starého

ČÍSLO 23 – Rodinný dům od Oldřicha Starého, Praha 8 – Libeň, Valčíkova

Absolvent ČVUT Oldřich Starý studoval u architekta Kouly. Předseda Svazu československého díla. Navrhoval administrativní budovy, obytné, kancelářské i rodinné domy ve známe kolonii na Babě či na nedaleké Hanspaulce.

Charakteristika domu: pásová okna a předsazená terasa zdůrazňůjí horizontální linie domu.

Rodinný dům od Friedricha Lehmanna

ČÍSLO 22 – Rodinný dům od Friedricha Lehmanna, Praha 8 – Libeň, Gabčíkova

Friedrich Lehmann byl rakouský architekt, projektant a pedagog žijící v Praze. Lehmannovy práce byly ve znamení art deca, později ve stylu moderního severoitalského klasicismu. Charakteristika domu: otesané kamenné kvádry, valbová střecha, nárožní lodžie s dekorativním zábradlím.

Rodinný dům od Otakara Novotného

ČÍSLO 20 – Rodinný dům od Otakara Novotného, Praha 8 – Libeň, Nad Rokoskou

Architekt Otakar Novotný začínal jako asistent Jana Kotěry, navrhoval obchodní a obytné domy, rodinné domy a vily. 

Charakteristika domu: bílý kubus, okna zalomená přes nároží, dvě horizontální výšky, plochá střecha.

Rodinný dům od Josefa Fuchse

ČÍSLO 21 – Rodinný dům od Josefa Fuchse, Praha 8 – Libeň, Valčíkova

Plečnikův žák, spoluautor Veletržního paláce v Holešovicích-Bubnech. Navrhl také několik funkcionalistických vil.

Charakteristika domu: kubus s pásovými okny, střešní terasa s balkony a trubkovým zábradlím.

Vila manželů Beckových od Rudolfa Bettelheima

ČÍSLO 19 – Vila manželů Beckových od Rudolfa Bettelheima, Praha 5 – Hlubočepy, Pod Habrovou

Rudolf Bettelheim, architekt a absolvent ČVUT navrhoval funkcionalistické činžovní i rodinné domy.

Charakteristika domu: menší funkcionalistický dům, původně měl proškrabovanou omítku.

Vila od Karla Caivase a Vladimíra Weisse

ČÍSLO 17 – Vila od Karla Caivase a Vladimíra Weisse, Praha 5 – Hlubočepy, Pod Habrovou

Karel Caivas byl pedagog, architekt a designer.

Charakteristika domu: kompaktní hmota, zajímavostí na vile jsou nárožní okna s ozdobným prvkem z černého opaxitu. Podobný dům najdete i v dejvické Hermelínské ulici.

Rodinný dům od Vladimíra Grégra

ČÍSLO 14 – Rodinný dům od Vladimíra Grégra, Praha  5 – Hlubočepy, Barrandovská 

Vladimír Grégr, absolvent Pražské techniky, projektoval stavby pro česká města, letoviska i lázně. Charakteristika domu: proškrábovaná omítka, dvě horizontální výšky.

Činžovní dům od Bohumila Waiganta

ČÍSLO 12 – Činžovní dům od Bohumila Waiganta, Praha 2 – Královské Vinohrady, Chopinova

Bohumil Waigant byl spolupracovník a žák Jana Kotěry. Projektoval zejména obytné domy v Praze a v Hradci Králové.

Charakteristika domu: režné zdivo a drsné omítky.

Funkcionalistická vila od Otakara Chodounského

ČÍSLO 11 – Funkcionalistická vila od Otakara Chodounského, Praha 5 – Smíchov, U Malvazinky

Otakar Chodounský byl Gočárův žák. Projektoval funkcionalistické vily v Praze, zejména ve Střešovicích, v Dejvicích a na Smíchově.

Charakteristika vily: železobetonová konstrukce, plochá střecha, sluneční terasa, trubkové zábradlí.

Laichterův dům od Jana Kotěry

ČÍSLO 5 – Laichterův dům od Jana Kotěry, Praha 2 – Královské Vinohrady, Chopinova ulice

Jan Karel Zdenko Kotěra byl český architekt, urbanista, návrhář nábytku. Ve svých stavbách spojoval architekturu a výtvarné umění v jeden celek.

Charakteristika budovy: na průčelí rizalit, drsné omítky a režné zdivo, rozmanité cihelné vazby. 

Kostel sv. Václava od Josefa Gočára a Aloise Wachsmana

ČÍSLO 3 – Kostel sv. Václava od Josefa Gočára – Aloise Wachsmana, Praha 10 – Vršovice, náměstí Svatopluka Čecha

Architekt Gočár se svým žákem Aloisem Wachsmanem projektoval stavbu vršovického chrámu.

Charakteristika budovy: Tělo chrámu je bílé, ve vstupní nice je vetknuta štíhlá a vysoká zvonice. Funkcionalistická sakrální architektura.

Činžovní dům od Osvalda Polívky

ČÍSLO 2 – Činžovní dům od Osvalda Polívky, Praha 10 – Vršovice, Kodaňská ulice

Architekt Osvald Polívka, představitel pozdní neorenesance, byl průkopníkem secesní architektury. Postavil řadu veřejných budov v Praze.

Charakteristika domu: secesní styl, štuková výzdoba, kovové zábradlí, část průčelí neomítané cihly.

 

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně od Jože Plečnika

ČÍSLO 6 – Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně od Jože Plečnika, Praha 2 – Královské Vinohrady, náměstí Jiřího z Poděbrad

Jože Plečnik, v Česku spíše Josip Plečnik, byl slovinský architekt a urbanista. Významně přispěl k podobě dnešního Pražského hradu.

Charakteristika stavby: moderní klasicismus, mohutná plochá věž s obřím proskleným hodinovým ciferníkem.